Blog s články z právní oblasti

Nakupování přes internet si vyzkoušel snad každý z nás. Internetové prostředí nám nabízí možnost, jak co nejpohodlněji a nejjednodušeji prohlédnout širokou škálu nabídek prodejců, a nakonec si vybrat zboží za co nejlepší cenu. Bohužel, jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí, a tak se každý z nás může stát obětí podvodného e-shopu. Díky základním tipům můžete toto nebezpečí minimalizovat. 

Zákon o svobodném přístupu k informacím (zákon č. 106/1999 Sb.) umožňuje každé fyzické i právnické osobě požádat o informace vztahující se k působnosti tzv. povinných subjektů (kdo je povinným subjektem viz níže v článku). Víte  jak o informace požádat?

Na vyřízení reklamace má obchodník 30 dnů. Tato lhůta počíná běžet ode dne následujícího po uplatnění reklamace a může být prodloužena pouze s Vaším souhlasem. Jestliže zboží zasíláte na reklamaci poštou, počne lhůta běžet, jakmile dojde prodávajícímu dopis a bude mít možnost se seznámit s jeho obsahem. Pokud konec lhůty vychází na víkend či svátek, prodlužuje se 30 denní lhůta na nejbližší následující pracovní den. 

Svéprávnost, tedy způsobilost právně jednat (např. uzavírat smlouvy) nabývají nezletilý postupně s ohledem na svou vyspělost (rozumovou a volní). Částečnou svéprávnost má tedy v různém rozsahu již i nezletilý. 

Každý z nás už asi někdy slyšel o možnosti vrátit zboží do 14 dnů bez udání důvodu. Málokdo však ví, jaké jsou přesné podmínky využití tohoto práva. Zároveň je třeba si uvědomit, že existují situace, kdy toto právo spotřebitel nemá a právě v tomto článku si shrneme základní informace. 

Víte jaký je rozdíl mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou? Základním rozdílem je ten, že cestovní kancelář zájezdy pořádá a může je i prodávat spotřebitelům. Cestovní agentury nemohou zájezdy pořádat a prodávat, mohou je jenom zprostředkovávat (nesmí však zprostředkovávat prodej zájezdu pro subjekt, který není cestovní kanceláří).

Ustanovení § 226 zákoníku práce stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, je přitom zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit. Zaměstnavatel je však povinen uhradit (částečně) i škodu, která vznikla na věcech, které se obvykle do práce nenosí.

V případě, že soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu nebo je stiženo neodůvodněnými průtahy, má jeho účastník k dispozici určité prostředky, jak řízení před soudem urychlit. Víte jak se bránit?

Víte co je konkurenční doložka v pracovním právu? Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat tzv. konkurenční doložku. Na základě dané doložky se zaměstnanec musí po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však 1 rok, zdržet výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Konkurenční doložka musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

Obvykle se v pracovní smlouvě sjednává zkušební doba, která slouží k tomu, aby si zaměstnanec i zaměstnavatel ověřili, že volba nového pracovního místa a osoby na jeho obsazení byla správná a že spolupráce má perspektivu trvalého bezproblémového fungování.