Ústavní soud umožnil adopce dětí i pro homosexuální páry

Ústavní soud totiž svým nálezem zrušil ustanovení zákona o registrovaném partnerství, které výslovně zakazovalo, aby osoba, která v registrovaném partnerství žije, byla zařazená do seznamu žadatelů o adopci dětí z dětských domovů.Tyto seznamy vedou obecní a městské úřady a žadatelé o zařazení do nich musí splňovat řadu zdravotních a sociálních kritérií, aby byla zajištěna odpovídající úroveň výchovy a péče osvojovaného dítěte. 

Adopce neboli osvojení je právní vztah, který zákon staví naroveň vztahů mezi rodiči a vlastními dětmi, např. s ohledem na vyživovací povinnost nebo dědický podíl. Občanský zákoník výslovně stanoví, že právo adoptovat dítě mají především manželé, nebo jeden z manželů. Výjimečně může dítě adoptovat i jiná osoba, tedy samostatně žijící svobodný, rozvedený nebo ovdovělý člověk. Po úřední stránce se to řeší tak, že do matriky se zapíše jen jeden rodič. Protože v minulosti bylo registrovaným osobám zakázáno výslovně adoptovat dítě, nemohli využít této možnosti, kterou má každá jiná osoba. 

Přestože je legitimní, že české zákony jednoznačně preferují manželský vztah jako nejlepší záruku stabilního prostředí vhodného pro výchovu osvojeného dítěte, Ústavní soud shledal, že přímé vyloučení registrovaných osob z možnosti adopce je diskriminací, a tedy porušením práva na lidskou důstojnost. 

Gayové a lesby, které žijí v partnerském svazku, potvrzeném registrací na úřadě, mají tedy nově právo být zařazeni do seznamu žadatelů o adopci nezletilých dětí. Ústavní soud totiž při své rozhodovací činnosti musí vzít v potaz probíhající změny v současné společnosti, kde vedle tradiční rodiny posvěcené manželstvím vznikají a fungují i jiné formy lidského soužití, vzrůstá počet osob žijících samostatně a soužití osob jiného pohlaví je proto třeba respektovat. 

Projevený názor Ústavního soudu je v souladu s všeobecným dnešním trendem, podle něhož má nejlepší zájem nezletilého dítěte přednost před ochranou abstraktních hodnot tradiční rodiny.