Určení soudní příslušnosti podle práva Evropské unie

_{Jaký právní řád určí po rozchodu rodičů jejich právní vztahy k synovi?}

Po právní stránce je nutné určit, jaký právní řád bude po rozchodu rodičů upravovat jejich právní vztahy k synovi: především otázku jeho svěření do péče jednoho z rodičů, vyživovací povinnost a právo druhého rodiče syna pravidelně vídat, což se slovy zákona nazývá právo styku s dítětem. 

Bude to české právo, nebo německé? 

Ještě před tím ale musíme vyřešit, jaký soud bude spory rodičů o dítě řešit, tedy jaký soud bude mít tzv. místní příslušnost. Odpověď nalezneme v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení dřívějšího nařízení (ES) č. 1347/2000. 

Tento právní předpis se zkráceně nazývá „Brusel II bis,“ protože se jedná už o druhou verzi tohoto nařízení, které nahrazuje původní mezinárodní smlouvu upravující stejnou problematiku, která se jmenovala Bruselská úmluva. 

_{Hraniční určovatel}

Skutečnost, podle které se bude rozhodovat o vybraném právním řádu, se v mezinárodním právu nazývá "hraniční určovatel". V tomto případě se jedná o kritérium „obvyklého bydliště dítěte“, což není trvalý pobyt podle úředních evidencí, ale místo, kde se dítě skutečně zdržuje, kde má své sociální vazby. Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, ze dne 27. 9. 2011, upřesnil, že: „…pojem „obvyklé bydliště“ dítěte podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. 

_{Není možné určit členský stát kde se dítě obvykle nachází?}

Není vyloučeno, že se na konci tohoto posouzení ukáže jako nemožné určit členský stát, v němž se nachází obvyklé bydliště dítěte. 

V takovémto výjimečném případě a v případě, že se nepoužije článek 12 nařízení, který se týká příslušnosti vnitrostátních soudů k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o otázky spojené s návrhem na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné, stanou se příslušnými k rozhodování ve věci samé podle čl. 13 odst. 1 nařízení vnitrostátní soudy členského státu, v němž je dítě přítomno.“ 

V případě Jany a Matthiase se jeví jako nejpravděpodobnější určení příslušnosti německých soudů, protože v Německu spolu všichni trvale žili jako rodina. To by znamenalo, že Jana by musela využít služeb advokáta, který by byl schopen vstoupit do soudního řízení s kvalifikovanou znalostí německého práva. Soud bude určitě i zvažovat, do jaké míry je relevantní, že jejich syn pravidelně navštěvoval české předškolní zařízení. Není vyloučeno, že soud dojde k závěru, že jednoznačné určení příslušného soudu není možné. V takovém případě budou rozhodovat české soudy podle práva místa, kde je dítě přítomno, neboť Jana se se synem odstěhovala do Čech…