Právo na spravedlivý proces před českými soudy

_{Nezávislost soudů a nestrannost soudců} 

Soudy v České republice jsou nezávislými orgány státní moci, které mají spravedlivě rozhodovat o ochraně práv občanů. Soudce má být také nestranný, to znamená, že nesmí přijímat pokyny o tom, jak má rozhodnout, od žádné ze stran sporu. Pojistkou nestrannosti soudce je ochrana proti podjatosti. Pokud existuje podezření na nějaký užší vztah soudce k účastníkům řízení nebo projednávané věci, který důvodně vzbuzuje obavu, že by soudce mohl mít zájem na výsledku řízení, pak je třeba daného soudce z rozhodování vyloučit a předat věc jinému nezainteresovanému soudci. 

_{Právo na zákonného soudce}

Často se hovoří o tzv. právu na zákonného soudce. Za tímto označením se skrývají mechanismy pro přidělování jednotlivých věcí konkrétním soudcům. U každého soudu funguje tzv. rozvrh práce, který se předem schvaluje zpravidla na kalendářní rok. 

Klíčem k přidělování případů je buď abecední pořadí, nebo kalendářní datum podání žaloby. 

Není možné, aby si účastníci řízení vybírali „svého“ soudce ani to, aby si soudce vybíral, jaké případy chce rozhodnout. Příslušnost soudu a soudce stanoví zákon za použití objektivních pravidel, nelze provádět účelové manipulace. 

_{Rovnost stran}

Strany mají před soudem rovné postavení. To znamená, že žádná z nich nemůže být zvýhodněna na úkor té druhé. Každý se může vyjádřit, dostane prostor, může předložit soudu své důkazy, navrhnout svědky apod., aby mohl hájit své zájmy. Rovné postavení se odráží také v právu na použití mateřského jazyka před soudem a v právu na tlumočníka pro osoby, které neovládají český jazyk. Každý má právo také na právní pomoc, tj. na zastoupení odborným právníkem. Za předem stanovených podmínek se může člověk domáhat i bezplatného právního zastoupení, jak jsme o tom na tomto portálu psali v jednom z nedávných článků. Do právní pomoci můžeme zařadit i povinnost soudu uvést na závěr každého rozhodnutí poučení o opravných prostředcích včetně lhůty, do kdy je možné je uplatnit. Kromě toho soud obecně poučuje účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech. 

_{Veřejnost soudního jednání}

Soudní jednání je u nás ze zákona veřejné. I když na první pohled se nám může zdát, že jde o zásah do našeho soukromí, pokud se před soudem projednávají třeba osobní nebo rodinné spory a veřejnost může být u toho, ale v širší perspektivě přesahující zájmy jednotlivce je třeba si uvědomit, že veřejnost jednání je zárukou dodržení nezávislosti a předcházení korupci a dalším negativním jevům. 

Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. 

Výjimečně, je-li ohrožen důležitý zájem nebo mravnost, může soud přítomnost veřejnosti na jednání omezit, i tak ale může připustit jednotlivé osoby. Stejně tak může jednotlivé osoby i vyloučit, pokud by narušovaly řádný průběh jednání. Soudní řízení je postaveno také na ústním projednání věci a přímém kontaktu mezi soudem a účastníky řízení. 

_{Zásady soudního řízení}

Soudní řízení by také mělo být pokud možno rychlé, hospodárné a bez zbytečných nákladů. Připomínáme, že stížnosti na nadměrné průtahy v soudním řízení jsou ty nejčastější, které proti České republice občané podávají k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Českému civilnímu soudnictví dnes dominuje dispoziční zásada. Ta znamená, že subjekt, který se obrací na soud a podává žalobu, disponuje řízením, tedy určí předem ve své žalobě, jakými otázkami a v jakém rozsahu se soud bude zabývat. Soud zpravidla nemůže rozšířit takto daný předmět řízení na další otázky. To je velmi důležité mít na paměti, když podáváte žalobu. Pokud například žalujete na náhradu škody částku 200.000 Kč, soud Vám nemůže přiznat více než tuto částku, i kdyby to jinak bylo důvodné, ani žádné další nároky krom žalované náhrady škody. Proto Vám zpravidla každý právník poradí, abyste vždy požadovali o něco více, než kolik skutečně chcete získat, tedy abyste vytýčili určitý manévrovací prostor pro případnou dohodu s protistranou. Žalobce také může žalobu vzít zpět a tím pádem dát podnět k ukončení celého řízení ještě před vydáním rozhodnutí. Na druhou stranu, žalobce má také důkazní břemeno a je třeba, aby dostatečně prokázal, co tvrdí. Pokud by důkazní břemeno neunesl, soud nemůže rozhodnout v jeho prospěch. Další důležitou zásadou, kterou nemůžeme v tomto stručném přehledu opominout, je zásada kontradiktornosti, která znamená, že průběh soudního řízení je určován protichůdnými tvrzeními sporných stran. Je na soudci, aby zvážil, která ze stran má pravdu. Závěrem uvádíme, že soud má povinnost volného hodnocení všech důkazů. 

Lze shrnout, že soudní řízení jako celek má směřovat k pokud možno pravdivému poznání rozhodných skutečností, na kterých je možno postavit spravedlivé soudní rozhodnutí.