Právní subjektivita a svéprávnost podle nového občanského zákoníku
Blog s články z právní oblasti
V tomto krátkém článku se zaměříme na to, jak české právo v současnosti upravuje způsobilost člověka k samostatnému jednání na poli práva, tedy způsobilost k tomu, aby se člověk vlastním právním jednáním právně zavazoval k povinnosti a získával určitá práva. Nejprve je nutné rozlišit dva základní pojmy: „právní subjektivita“ a „způsobilost k právnímu jednání.“
Subjektem práva je každý člověk od narození až do smrti. V minulosti neměli právní subjektivitu například otroci. Dnes i každé nezletilé dítě může být např. vlastníkem majetku, akcionářem nebo zaměstnavatelem, nemůže ovšem aktivně svá práva vykonávat.
„Způsobilost k právnímu jednání“ se podle nového občanského zákoníku nazývá „svéprávnost“. Jedná se o tradiční pojem, který se u nás užíval dříve před obdobím socialistického zákonodárství. Tehdy se stejná věc označovala jako „způsobilost k právním úkonům.“
Dnešní zákonodárce místo právního úkonu upřednostnil právní jednání. To mělo dva důvody. Slovo úkon bylo v době společného československého státu do občanského zákoníku převzato ze slovenského jazyka. Navíc formulace, že „osoba právně jedná“ je srozumitelnější a méně kostrbatá než formulace, že „osoba činí právní úkon.“
Zákon hovoří o tom, že člověk nabývá způsobilosti k právnímu jednání neboli svéprávnosti postupně podle své rozumové a volní vyspělosti. Malé mimino zřejmě nemá takovou způsobilost ještě žádnou, zatímco dítě v první třídě určitě může nakupovat v obchodě menší běžné nákupy nebo platit za jízdné v MHD.
K některým důležitějším právním aktům však člověk nabývá plnou způsobilost až zletilostí, tedy dovršením osmnácti let (přesně je to od samého začátku toho dne, který má stejné kalendářní označení jako den, kdy se před osmnácti lety narodil).
Zákon dále uvádí možnost uzavřít manželství s přivolením soudu ve věku od šestnácti do osmnácti let, čímž lze rovněž nabýt plnou svéprávnost. V minulosti se tyto případy objevovaly v souvislosti s dřívějším založením rodiny, dnes nejsou již tak časté. U většiny každodenních právních aktů mohou nezletilé dítě zastoupit jeho rodiče v roli tzv. zákonného zástupce, k těm nejzávažnějším rozhodnutím, jako např. prodej majetku apod. potřebují souhlas opatrovnického soudu.
Někdy také rodiče své dítě nemohou zastupovat z důvodu, že jejich zájmy jdou proti sobě – typický příklad bude rozhodování o výši výživného, které bude platit jeden z rodičů ve prospěch toho druhého, který má dítě svěřené ve své péči. V tomto řízení soud jmenuje tzv. kolizního opatrovníka – nejčastěji sociálního pracovníka z místního orgánu pro sociálně-právní ochranu dětí. Kromě nezletilých dětí existují i dospělé osoby, které nemají plnou svéprávnost z důvodu duševní choroby, která není jen přechodného charakteru a která člověku neumožňuje rozumné rozhodování ve sféře právních vztahů. Jedná se nejčastěji o starší lidi, může se to však týkat člověka v jakémkoli věku.
Podle nového občanského zákoníku lze svéprávnost rozhodnutím soudu pouze omezit, nikoli zcela zrušit jako tomu bylo v předchozí úpravě. Člověku musí vždy zůstat možnost spravovat každodenní záležitosti běžného života. Omezit lze např. způsobilost pro právní jednání v hodnotě nad částku 5.000 Kč, pro prodej nemovitých věcí apod. Ne zcela svéprávný člověk pak potřebuje soudem schváleného opatrovníka, který mu bude při právním jednání nápomocen. Funkci opatrovníka může vykonávat člen rodiny nebo jiná blízká osoba, popř. úřad obce, kde má opatrovaný člověk trvalé bydliště.
Člověk s omezenou svéprávností má vždy zachováno právo iniciovat u soudu řízení o zrušení tohoto omezení vůči jeho osobě. Soud pak zhodnotí jeho zdravotní stav na základě provedeného znaleckého posudku. První novela nového občanského zákoníku z počátku roku 2017 přinesla dílčí změnu také do oblasti svéprávnosti. Podle nového znění zákona, soud může svéprávnost omezit také na určitou dobu, potřebnou pro vyřízení konkrétní záležitosti, a to nejdéle na tři roky. Pokud je však zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby se mezitím nezlepší, pak je možné omezit svéprávnost až na pět let.
Nikdy to však nejde na dobu neurčitou nebo na doživotí. Pokud není ve stanovené době tří nebo pěti let zahájeno soudní řízení o prodloužení omezení doby omezení svéprávnosti, pak účinky automaticky zanikají a svéprávnost je obnovena ze zákona, není k tomu třeba vyjádření soudu. Původně byla v novém občanském zákoníku povinnost soudu přezkoumávat, zda nadále trvají podmínky pro omezení svéprávnosti, každé tři roky. To se ukázalo jako nepraktické, protože soudy byly tímto přezkumným procesem naprosto přetížené.
Zvláštní postavení mají zvířata, která pochopitelně nejsou subjekty práva, ovšem nový občanský zákoník na rozdíl od dřívější úpravy výslovně stanoví, že zvíře není věcí. Akcentuje tedy skutečnost, že zvíře je živá bytost a zaslouží zvláštní zákonnou ochranu. Nadále se na zvířata mohou přiměřeně vztahovat právní normy týkající se věcí – zvíře může být předmětem kupní smlouvy, v úvahu připadá i pronájem, darování nebo třeba směna za jinou věc nebo jiné zvíře.
Na závěr článku si shrneme nejdůležitější pojmy:
- každý člověk od narození až do smrti
- příklad: být vlastníkem nemovitosti nebo dědicem
(dříve: způsobilost k právním úkonům)
- člověk ji nabývá postupně podle své rozumové a volní vyspělosti
- příklad: uzavírání smlouvy, rozhodování o převodu majetku
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.
