Odpovědnost za škodu při pádu na zmrzlém chodníku
Blog s články z právní oblasti
Sezona zmrzlých chodníků se blíží. Jak se soudy dívají na náhradu škody poškozených a závady ve schůdnosti chodníků? Kdo odpovídá za škodu při pádu na zmrzlém chodníku?
Soud prvního stupně náhradu škody poškozenému přiznal. Odvolací soud však byl názoru opačného, když žalobu zamítl. Odvolací soud dospěl k názoru, že nešlo o závadu ve schůdnosti, jak stanoví zákon o pozemních komunikacích, neboť stav celého chodníku odpovídal povětrnostní situaci – kalamitnímu stavu, a není proto možné dovodit objektivní odpovědnost vlastníka takového chodníku. Nedošlo k porušení tzv. generální prevence (to je obecné povinnosti každého chovat se tak, aby předcházel škodám), ani pravidel pro zimní ošetřování chodníků, které jsou obsahem nařízení hlavního města Prahy o schůdnosti místních komunikací.
Nejvyšší soud dovolání však odmítl, když konstatoval, že předmětem dovolání nemůžou být pouze skutkové okolnosti, ani skutečnosti, do jaké třídy byl chodník dle vyhlášky zařazen. Předmětem dovolání může být pouze právní otázka.
Poškozenému nezbylo ničeho jiného, než podat ústavní stížnost.
V této namítal, že odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že odpovědnost za škodu, jež poškozenému vznikla, není dána, neboť hl. město Praha provedlo údržbu chodníku v limitech daných jeho nařízením, aniž by bylo ve věci zjištěno, zda a kdy byla zimní údržba provedena. Současně také odvolacímu soudu vytknul, že dospěl ke zcela opačným závěrům ohledně stavu chodníku, aniž by předmětné důkazy, na základě kterých byl tento závěr učiněn, zopakoval, tj., neměl jak k opačným závěrům dojít.
A to, že poškozený v dovolání pouze polemizoval se skutkovými závěry odvolacího soudu. Uvedené námitky poškozeného se týkají řešení otázky procesního práva, zda se sám Nejvyšší soud odchýlil od své vlastní judikatury, resp. zda je porušením procesního práva situace, kdy odvolací soud v odvolacím řízení, aniž by zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, dospěje k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně a na jejich základě změní rozsudek soudu prvního stupně.
Dále Ústavní soud také konstatoval, že: „Porušení prevenční povinnosti hl. města Prahy nespočívá jen v nedostatečné zimní údržbě cesty pro pěší v parku, nýbrž i v chybějícím upozornění chodcům pro případ, že by včasné odstranění následků klimatických jevů nebylo v zimním období možné. I takové opatření by totiž mohlo škodě, jež vznikla, zabránit.“
Celý případ se tak vrací zpět Nejvyššímu soudu, který bude muset podané dovolání posoudit.
Zdroj: Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22.11.2016 , sp. zn.: IV. ÚS 1155/16.
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.
