Nemusíte se soudit - meditujte!

_{Spor můžete řešit i mimosoudně - mediací}

Mediace neboli zprostředkování je jedna z forem alternativního řešení sporů, která dnes získává čím dál větší prostor v různých typech kauz, ať už to je uspořádání rodinných vztahů, např. po rozvodu manželství vůči nezletilým dětem, nebo majetkové nároky vztahující se k obchodní činnosti. Mediace má své místo také při řešení různých sporů u mezinárodních organizací nebo třeba v bankovnictví, průmyslu, pracovně-právních sporech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli apod. Nejprve byla rozšířena v liberálních skandinávských zemích a teprve v 90. letech 20. stol. nabývá na popularitě také u nás. 

_{Alternativní řešení sporů znamená alternativu ke klasickému formálnímu soudnímu sporu}

U soudu proti sobě stojí žalobce a žalovaný, mají odlišné procesní role. Soudce reprezentuje veřejnou moc a v soudním řízení figuruje jako nadřazený subjekt, který činí všechna důležitá procesní i věcná rozhodnutí. Ať se nám to líbí nebo ne, od soudu skoro vždy odchází jeden jako vítěz a jeden jako poražený. Naproti tomu mediace je ve své podstatě dobrovolnou záležitostí, která je postavena na rovnosti zúčastněných stran a to platí i pro mediátora, který jedná jako jejich partner a nic jim nenařizuje, pouze vede a doplňuje jejich vzájemné jednání a vyvíjí účinnou vlastní aktivitu v tom směru, aby mohlo být dosaženo dohody. Veškerou kontrolu nad procesem mají k dispozici nadále strany samotné. 

_{Co je úkolem mediátora?}

Mediátor se snaží zajistit, aby dohoda byla co nejvíce vyvážená a kompromisní pro obě strany. To se leckdy u soudu nemusí povést, neboť soud může také zcela vyhovět nároku žalobce. Mediaci charakterizují nejvíce tři klíčové aspekty: 

- dobrovolnost, 

- důvěrnost a 

- neformálnost. 

_{Důvernost jako výhoda mediace}

Výhodou mediace je její důvěrnost, neboť jednání za zavřenými dveřmi s mediátorem nepřitahuje tolik pozornosti veřejnosti jako otevřený soudní spor. To oceníte v případě citlivých osobních nebo rodinných vztahů, ale i u obchodních nebo podnikatelských sporů, kde případná újma na veřejné pověsti by mohla mít negativní dopad na Vaše podnikání. Zkušenosti z praxe ukazují, že nejvhodnější pro pokus o mediaci jsou takové spory, kde obě strany mají nějakou „zásluhu“ na vyvolání konfliktu a cítí potřebu ho vyřešit. Jinak totiž hrozí, že pokud by se cítila poškozená jen jedna ze stran, ta druhá nebude mít žádnou motivaci k neformálním pokusům o dohodu a bude trvat na soudním řešení. 

_{Nevýhodou mediace je její výsledek? Jak se liší mediační dohoda a rozsudek soudu?}

Nevýhodou mediace totiž je, že jejím výsledkem je „jen“ tzv. mediační dohoda, tedy ujednání, které mohou strany dodržovat dobrovolně nebo z něj učinit svůj smluvní závazek ve sféře soukromého práva. Naproti tomu pravomocný rozsudek soudu nebo rozhodčí nález je právně vykonatelný a je tzv. exekučním titulem. To znamená, že je možné jeho splnění nechat vymáhat soudní nebo exekuční cestou, pokud k tomu nedojde dobrovolně. 

To o mediační dohodě říci nelze. 

Pokud chcete mít jistotu, nabízí Vám náš právní řád určité kroky, které můžete uskutečnit, abyste mediační dohodě přidali charakter závazného exekučního titulu. Soud např. může zohlednit Vaši dohodu jako uzavřený smír tak, že ji pojme do svého usnesení o schválení smíru, které se v takovém případě vydává místo klasického rozsudku. Můžete také zajít k notáři a nechat si dohodu potvrdit ve formě tzv. veřejné listiny neboli notářského zápisu, který obsahuje svolení k vykonatelnosti. Na druhou stranu, takovéto závazné „vylepšení“ mediační dohody je již mimo rámec představy o podstatě mediace, která má být taková, že strany si za pomoci zprostředkovatele samy vyjasní sporné otázky a do budoucna budou pokračovat přátelské vztahy, v nichž budou závazky plněny dobrovolně bez potřeby formalistické ingerence soudů, exekutorů a dalších subjektů. 

_{Mediaci upravuje zákon o mediaci a mediátorem může být jenom řádně vyškolená osoba} 

Mediace je v ČR upravena zákonem o mediaci (č. 202/2012 Sb.). Zákon stanoví, že funkci mediátora může vykonávat jen řádně vyškolená osoba s příslušnou zkouškou, která je zapsaná do seznamu mediátorů, vedeného na Ministerstvu spravedlnosti ČR. Často se mediátory stávají advokáti, protože mohou při této činnosti využít svoje praktické zkušenosti z jednání s klienty, ale není to pravidlem. Mediace vyžaduje nejen právní odbornost, ale také adekvátní zohlednění společenských a psychologických souvislostí každého případu. Kontakty na dobré advokáty naleznete zde na portálu „Otázka na právníka.“