Nárok na výživné u zletilého potomka
Blog s články z právní oblasti
Často se v dotazech na advokáty v právní poradně ptáte, jak dlouho a za jakých podmínek musíte živit zletilé dítě a do kdy má zletilé dítě nárok na výživné? Sepsali jsme proto článek, kde se na tuto problematiku podíváme.
Právo na výživné pro děti vůči rodičům je u nás zakotveno v občanském zákoníku už od počátku 19. století, kdy byl vydán tzv. všeobecný zákoník občanský, známý pod zkratkou ABGB, odvozenou z jeho německého názvu. Jedná se o kontroverzní společenskou otázku, už proto, že se dotýká každodenního života mnoha z nás a promítají se v ní důležité mimoprávní aspekty – ekonomické, sociální i psychologické.
Všechny děti, bez ohledu na to, zda byly narozené v manželství nebo ne, mají mít stejná práva. Rodiče mají zaručenou podporu státu ve výchově dětí. Rodinné právo je v současnosti u nás upraveno přímo novým občanským zákoníkem, zákonem č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti k 1. lednu 2014. Před rekodifikací soukromého práva v ČR platil samostatný zákon o rodině č. 94/1963 Sb., který byl už zrušený a dále není aktuální.
Pozor na to - na internetu můžete stále narazit na zastaralé informace, které na něj odkazují.
Úprava výživného ve starém zákoně o rodině byla v zásadě obdobná jako dnes, na rozdíl od jiných oblastí občanského práva nepřinesla rekodifikace výraznější věcné změny.
Má přes 300 paragrafů, zatímco zákon o rodině měl jen kolem 100 paragrafů. To ale neznamená, že by nutně byla složitější a méně srozumitelná. Podle tvůrců nového občanského zákoníku v něm má každý paragraf maximálně dva nebo tři odstavce kvůli přehlednosti, což se dříve striktně nedodržovalo.
Kromě toho existuje vyživovací povinnost také mezi bližšími a vzdálenějšími příbuznými v přímé linii (tj. babička, matka, dcera, vnučka, pravnučka apod.), mezi současnými i rozvedenými manžely a dalšími blízkými příbuznými.
Slovy zákona:
Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní.
Nejvíce případů se u českých soudů samozřejmě týká vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi. Je třeba zdůraznit, že tato povinnost je vzájemná, tzn., že i děti mají zákonnou povinnosti zajistit živobytí svým rodičům, pokud toho nejsou schopni, zpravidla s ohledem na vysoký věk nebo nepříznivý zdravotní stav ve stáří. Případů, kdy soudy o tomto rozhodují, je ovšem minimum, neboť ve slušné společnosti je obvyklé starým rodičům pomáhat dobrovolně na základě ústní dohody a rozhodování soudů není zapotřebí. Pokud už se takový případ vyskytne, pak je třeba zvážit i skutečnost, že dotyčný senior zpravidla pobírá starobní důchod, který mu má dostačovat na pokrytí běžných životních nákladů.
I zletilý potomek nad 18 let má právo na výživné a to pokud prokáže, že stále ještě studuje a nemůže kvůli tomu chodit do zaměstnání a starat se o vlastní obživu. Tady je třeba zdůraznit, že současným trendem u soudů je vyžadování skutečného poctivého studia školy s pravděpodobností úspěšného dokončení.
Nesmí se jednat o účelové střídání škol ze strany potomka jen s jediným cílem: aby nastoupil znovu do další školy a měl nadále nárok na výživné. Požadovat předložení platného potvrzení o studiu vydaného školou je tedy základním předpokladem, ale zdaleka ne jediným dostačujícím.
Dříve se udávalo, že maximální věková hranice pro nárok na výživné je 26 let, v poslední době se ovšem objevily rozsudky soudů, které vzaly za oprávněný nárok i starších studentů.
Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo orientační doporučující tabulky, které mají sloužit jako podklad pro soudce pro rozhodování o výši výživného v konkrétních případech. Tabulky jsou založeny na výši měsíčního výživného jako procentního podílu na čistých příjmech povinného rodiče v závislosti na věku dítěte.
U zletilého studenta má rodič přispívat až 19 – 25 % čistého příjmu
Smyslem této tabulky je zajistit určitou srovnatelnou úroveň rozhodování u všech soudů v ČR, aby nevznikaly bezdůvodné rozdíly. Je třeba zdůraznit, že uvedená tabulka má sloužit jen jako doporučení a nesmí být omezující pro případné jiné rozhodnutí v konkrétním případě, kde by byly důvody od odchýlení se od vymezeného rozsahu procentní částky. Výsledná částka výživného má odpovídat odůvodněným potřebám oprávněného dítěte a majetkovým poměrům a výdělkovým schopnostem povinného rodiče.
Už jen v případě, když má rodič více dětí, není možné, aby zaplatil současně např. čtyřem dětem výživné ve výši dle tabulky, neboť by mu už nic nezbylo z příjmu na vlastní živobytí.
O výživném rozhoduje v prvním stupni okresní soud, v případě zletilého žadatele o výživné se na soudní řízení vztahují obvyklá pravidla. Jedná se o spor mezi žalobcem a žalovaným.
Soud se bude otázkou zabývat jen tehdy, pokud o to oprávněný potomek požádá, tedy pokud podá žalobu. Soud se bude konat tam, kde má jeho rodič, jako žalovaná osoba, trvalé bydliště.
Je možné podat odvolání, které je ve lhůtě 15 dní adresováno soudu, který ve věci rozhodl, ale odvolání bude posuzovat nadřazený krajský soud.
Bohužel se často stává, že soud ani nemá možnost rozhodnout na základě objektivních důkazů, protože mu je strany sporu prostě nepředloží. Povinný rodič si nechá vystavit potvrzení o příjmech se sníženou částkou mzdy, např. bez odměn nebo osobního ohodnocení, popř. se nechá zaměstnávat načerno. Soud tak nemůže zohlednit všechny jeho příjmy a výsledné rozhodnutí nemůže být objektivní. Pro oprávněného člověka obvykle není tak složité docílit, aby soud rozhodl v jeho věci a stanovil povinnost platit výživné. Mnohem složitější je docílit, aby platby uložené rozsudkem byly skutečně zaplacené. K tomu je bohužel často nutné předat případ exekutorům k nucenému výkonu soudního rozhodnutí. To už je odlišná právní otázka, která se týká vykonávacího neboli exekučního řízení.
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.
