Jak vymáhat výživné od rodiče v zahraničí?
Blog s články z právní oblasti
Volný pohyb osob a dnešní dynamický životní styl přispívá k tomu, že situace, kdy nezletilé dítě s jedním rodičem žije v jiném státě, než druhý rodič, který má k tomuto dítěti vyživovací povinnost, je dnes už věcí běžnou. V tomto článku se podíváme na to, jak je třeba postupovat v takových případech. V Evropské unii je situace jednodušší v tom, že nárok na výživné a pohledávky z něj jsou upraveny přímo použitelnými předpisy v režimu unifikace – to znamená, že procesní pravidla rozhodující o tom, který soud bude příslušný pro rozhodnutí o nároku apod., jsou ve všech členských státech EU stejná. To významně snižuje nejistotu a brání účelovým spekulacím o volbě právního režimu.
Pohledávky na výživném byly v EU jednotně řešeny už od počátku 21. stol, a to nařízením o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízením Brusel I). Výhodou bylo snadné uznání a výkon rozsudku, který vydal soud cizího státu, nicméně stále bylo třeba o uznání cizího rozsudku žádat.
Ode dne 18. června 2011 se uplatní nová pravidla, zakotvené v nařízení o výživném - nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Podle tohoto nařízení můžete jako oprávněná osoba podat žalobu u soudů státu svého trvalého pobytu. Vydaný rozsudek pak bude bez dalšího jednoduše použitelný ve všech ostatních zemích EU. Nařízení se týká určení příslušnosti soudu, který bude rozhodovat o podaném nároku na výživné. Je to soud, kde má oprávněný či povinný místo obvyklého pobytu, nebo soud, který je příslušný o rozhodování o osobním stavu (např. rozvodu manželství).
Je třeba zdůraznit, že pokud rozhodne ve věci soud některého členského státu, pak není možné žádat o změnu tohoto rozhodnutí ve státě jiném. Rozhodnutí českého soudu se tedy může změnit pouze novým rozhodnutím českých soudů, nikoli soudů v cizině. To vyplývá z respektu k suverenitě státní moci.
Pokud by se stalo, že by bylo zahájeno řízení v téže věci u soudů více států, pak platí, že příslušnost zůstane soudu, který zahájil řízení jako první.
Mimo EU jsou pak vztahy ČR k cizím státům upraveny buď bilaterálně konkrétní smlouvou o soudní spolupráci v civilních věcech s příslušným státem, nebo mnohostrannou mezinárodní smlouvou, jejíž stranou je jak ČR, tak dotyčný cizí stát. Jako příklad uveďme Haagskou úmluvu o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů, uzavřenou dne 23. listopadu 2007, spolu s Protokolem o právu rozhodném o vyživovací povinnosti.
Ve vztazích mezi zeměmi EU a Norskem, Islandem a Švýcarskem, je platná tzv. Luganská úmluva z roku 2007, která ale obsahuje obdobná pravidla jako ta, co platí v rámci EU.
V případech, kde jde o práva dětí s mezinárodním prvkem, je rodičům nápomocný Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí se sídlem v Brně, který komunikuje se zahraničními úřady a soudy. Je však třeba upozornit, že komunikace prostřednictvím tohoto úřadu a jeho zahraničních protějšků bývá časově náročná. Je třeba řádně doložit všechny dostupné písemné důkazy, nejlépe s překladem do úředního jazyka země, kam je zasíláte. V každém případě nelze než doporučit právní zastoupení advokátem s odpovídajícími jazykovými schopnostmi a znalostmi právního systému příslušného cizího státu.
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.
