Odkaz je institutem, kdy zůstavitel určí věc či více věcí, které mají být po jeho smrti předány odkazovníku. Odkazovník se tedy vůbec neúčastní dědického řízení, a tudíž není dědicem. Má pouze následně po dědici právo požadovat vydání určité věci, kterou mu určil zůstavitel. To znamená, že je věřitelem dědice a má vůči němu určitou pohledávku. Na samotném zůstaviteli zůstává dostatečné určení daného předmětu odkazu, který má být odkazovníku předán. Pokud tak zůstavitel neučiní dostatečně určitě, vybírají předmět odkazu z pozůstalosti dědicové podle své vůle, popř. soud.
je určitou formou pořízení pro případ smrti, kdy se ovšem dané právní jednání odehrává ještě za života zůstavitele mezi ním a druhou stranou darovací smlouvy. Podmínkou je, že obdarovaný přežije dárce (zůstavitele) a teprve poté nabude vlastnické právo k věci určené v darovací smlouvě. Ovšem v této chvíli by se mohlo zdát, že jde pouze o odkaz.
Liší se v dalších podmínkách a těmi jsou:
• podmínka, že dárce (zůstavitel) nemůže tento dar odvolat a
• následně vydá zůstavitel obdarovanému listinu, ve které svou vůli jej obdarovat písemně potvrdí a také potvrdí, že se vzdává práva na odvolání tohoto daru
• obdarovaný, jako druhá strana, musí se samotným darováním souhlasit a dar od zůstavitele přijmout
Co se týče účinnosti této smlouvy, obecně ji smlouva nabude smrtí zůstavitele v okamžiku kdy je též nabýváno vlastnické právo k předmětu darování. Ovšem je možné toto upravit, kdy smlouva nabude účinnosti ihned při jejím uzavření, ovšem vlastnické právo k předmětu daru je bezpodmínečně spojeno až s okamžikem smrti zůstavitele.
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.