Podle ustanovení § 34 zákoníku práce, zákona č. 262/2006 Sb., pracovní smlouva musí obsahovat: a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Tento článek přinese bližší informace o každé ze tří uvedených podstatných náležitostí.
Den nástupu do práce je potřeba udat přesně, tedy ve formátu data – den, měsíc, rok. Pokud by bylo udáno neexistující datum, např. 30. února, 31. dubna apod., např. v důsledku písařské chyby, taková pracovní smlouva by byla neplatná, pro nedostatek určitosti právního jednání, nedalo by se totiž naprosto jistě stanovit, které datum měly smluvní strany na mysli, zda to měl být poslední den uvedeného měsíce nebo jiný den.
Druh vykonávané práce
Druh vykonávané práce má význam v tom, že zaměstnavatel pak nemůže jednoduše pověřit zaměstnance výkonem jiné práce, než jaká je uvedená v pracovní smlouvě. Pokud by nastala situace např. návratu po mateřské a rodičovské dovolené, pak se při opětovném zařazení zaměstnankyně či zaměstnance také bere ohled na pracovní pozici uvedenou v pracovní smlouvě. V praxi se nejčastěji setkáme s poměrně širokým vymezením náplně práce prostřednictvím typového názvu pozice: např. pedagogický pracovník, administrativní referent, operátor výroby apod.
Místo výkonu práce představuje vymezení místa, kde bude práce pravidelně vykonávaná, zatímco jiná místa výkonu práce bude třeba pokrýt vysláním na pracovní cestu. Nejvhodnější pro praxi je vymezení místa výkonu práce katastrálním územím jednoho města, např. Praha. Pochůzky a vyřizování pracovních záležitostí po Praze pak budou vykazovány jako služební jednání, a to zpravidla pouze po část pracovní doby v daný den, zatímco jednání mimo Prahu budou služebními cestami, a to vnitrostátními nebo zahraničními.
Na služebních cestách mají zaměstnanci nárok na stravné, úhradu nákladů za použití dopravních prostředků, zaměstnavatel hradí ubytování apod. U soudů se objevil i případ zaměstnance, který měl v pracovní smlouvě uvedeno jako místo výkonu práce Praha 6 a nesouhlasil s výkonem práce mimo tento obvod z důvodu přestěhování provozovny zaměstnavatele na území Prahy 7. Soudy jeho nároky na náhradu nákladů cestovného zamítly pro zjevné zneužívání právní ochrany a snahy o šikanózní výkon práva. Jednalo se o přestěhování pracoviště o pár ulic. Aby se takovým malicherným sporům předešlo, doporučujeme neformulovat místo výkonu práce tak úzce jako jednu městskou část. Na druhou stranu, příliš široce formulované místo výkonu práce je nevýhodné pro zaměstnance. Pokud by se do pracovní smlouvy uvedlo jako místo výkonu práce Česká republika, pak to znamená, že zaměstnavatel může pracovníka posílat k výkonu práce různě po celém území republiky. Pro takový účel se doporučuje sjednat i místo, kde výkon práce obvykle začíná (např. parkoviště nebo sklad pro nakládku zboží v případě řidiče kamionové dopravy). Pokud bude mít prodavačka v řetězci supermarketů uvedené v pracovní smlouvě místo výkonu práce jako např. Jihočeský kraj, pak musí počítat s tím, že může být převedena na jakoukoli jinou prodejnu v rámci kraje mimo město, kde nastoupila do práce a kde jí vznikl pracovní poměr na základě uzavřené smlouvy.
Pracovní smlouva ale obvykle obsahuje mnohem více ujednání nad rámec zákonem požadovaných povinných náležitostí. Samozřejmostí je identifikace zaměstnance a zaměstnavatele jako subjektů práva - fyzické nebo právnické osoby. Další článek Vám přiblíží právní institut zkušební doby.
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.