Listina základních práv a svobod jednoznačně zakazuje diskriminaci. Dle čl. 3 Listiny se základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Zákaz diskriminace je pak blíže upraven v zákoně o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací.
• aby bylo upuštěno od diskriminace
• aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu
• aby ji bylo dáno přiměřené zadostiučinění
• náhrady nemajetkové újmy v penězích
Náhrada újmy způsobené diskriminací má nejen satisfakční, ale též sankční a preventivní charakter. Ochrana před diskriminací neslouží pouze k obraně vlastních zájmů dotčené osoby, ale též k obraně zájmů neurčitého počtu osob, které by mohly být v budoucnu diskriminačním jednáním dotčeny.
Nejvyšší soud dospěl v rozhodnutí ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 C do 2260/2017 k závěru, že antidiskriminační žalobou mohou podávat také pozůstalí, tedy ne jenom osoba, která byla diskriminována: „Ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona je třeba vykládat extenzivně tak, že z něho vyplývajících nároků se nemusí domáhat striktně pouze osoba, jež byla objektem vlastního (primárního) diskriminačního jednání, ale podle okolností případu se tak mohou práv podle citovaného ustanovení domáhat také osoby blízké přímé oběti diskriminace, opodstatněně považující újmu diskriminovaného člověka též za újmu vlastní, resp. za diskriminační jednání postihující i je samotné.“
Inovativní nástroj pro advokáty a uživatele k řešení právních záležitostí on-line. Usnadňuje a zefektivňuje kontakt a komunikaci uživatelů (občanů, podnikatelů a firem) s advokáty a AK.