Smlouva o zápujčce

Smlouva o zápujčce

• Občanské právo

Zápůjčka

Jedná se o nový termín definován v zák. č.89/2012 Sb., občanském zákoníku, který nahrazuje původní termín půjčka.

Z věřitele se tak stává zapůjčitel a z dlužníka vydlužitel.

 

Jaký je rozdíl mezi zápůjčkou, výpůjčkou a výprosou?

Smlouva o zápůjčce se používá pro bezplatné nebo úplatné půjčení zastupitelných věcí (nejčastěji peníze). Pokud by ovšem byla předmětem smlouvy věc konkrétní (např. obraz), občanský zákoník ji definuje jako výpůjčku. V občanském zákoníku se lze setkat také s termínem výprosa, který označuje bezplatné přenechání věci k užívání bez sjednání doby vrácení- půjčitel potom může po výprosníkovi požadovat navrácení věc kdykoliv, pokud to neohrozí samotnou věc.

 

Subjekty zápůjčky

Subjekty jsou zapůjčitel (=ten, kdo půjčuje určité množství stejné věci nebo peněz) a vydlužitel (=ten, který peníze nebo jinou věc přijímá a zavazuje se ji doplnit ve stejném množství, popřípadě zaplatit úrok). 

 

Doba sjednání zápůjčky

Zápůjčku lze sjednat na dobu určitou, pokud ve smlouvě není uvedeno, je splatná výpovědí jedné ze stran s tím, že výpovědní doba činí 6 týdnů.

Zápůjčku lze jednat i ve splátkách, bezúplatně či úplatně- pokud se půjčují peníze, lze sjednat úrok, pokud věc hromadná zastupitelná, tak např. větší množství dané věci.

 

Smlouva o zápůjčce vs. směnka

Smlouva o zápůjčce se nejčastěji používá ve styku banka-klient, popřípadě ji lze sjednat i mezi fyzickými osobami- může se tedy např. použít i v rodině nebo mezi známými. Smlouva o zápůjčce je jistější variantou ke směnce, která má velmi přísnou formu a v případě chybné formulace se by se mohla stát neplatná celá směnka.