Blog s články z právní oblasti
Legislativa, o advokátních kancelářích, aktuálně
Trestně lze stíhat jen případy nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv. Trestný čin pomluvy je upraven v ustanovení § 184 trestního zákoníku. Ústavní soud ve svém nedávném nálezu sp. zn. II. ÚS 474/19 zdůraznil, že je vždy nutné mít na paměti zásadu subsidiarity trestní represe a trestně lze stíhat jenom nejzávažnější případy pomluvy.
Dnešní článek se podívá na okolnosti vylučující protiprávnost v trestním právu a vysvětlíme, kdy není trestný čin trestným. Trestný čin vymezuje současná platná právní úprava v českém trestním zákoníku jako protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky vymezené zákonem. Oproti dřívější úpravě v trestním zákoně, která byla v účinnosti do konce roku 2009, zmizel výslovný požadavek na společenskou škodlivost trestného činu. To samozřejmě neznamená, že by trestné činy nebyly společensky nebezpečné. Zákon si ovšem vystačí s jednotlivými kritérii trestných činů a nepotřebuje posouzení společenské škodlivosti v konkrétních případech. Trestní zákon samozřejmě počítá s tím, že všechny v něm zakotvené trestné činy jsou společensky škodlivé.
Nejčastěji o promlčecí době trestní odpovědnosti slýcháme v souvislosti s policejním týmem Tempus, který vyšetřuje „staré“ neosvětlené případy. Proč je jejich odhálení tak důležité? Trestní zákoník totiž stanoví lhůtu, kdy zaniká trestní odpovědnost.